Pravidlo 1.

Biskup budiž ustanoven dvěma nebo třemi biskupy.

 

Pravidlo 2.

Kněz, jáhen a jiné duchovní osoby buďtež ustanoveny jedním biskupem.

 

Pravidlo 3.

Přinese-li biskup nebo kněz k oltáři některé jiné předměty, než jsou Pánem ustanoveny k oběti, jako med, mléko, nebo místo vína opojný nápoj, připravený z něčeho jiného, nebo ptactvo, některou zvěř, nebo plody jiné než jest psáno, mimo nové klasy nebo hroznové víno, přinášená v příslušné době, budiž zbaven duchovenské hodnosti (degradován). Nebudiž dovoleno nositi k oltáři cokoliv jiného mimo olej pro věčné světlo a kadidlo během svatého předložení darů.

 

Pravidlo 4. 1

Všechny ostatní nové plody budiž zasílány do domu biskupa a kněží a nikoliv k oltáři. Je samozřejmé, že biskup a kněží rozdělí se o ně s jáhny a jinými duchovními osobami.

 

Pravidlo 5. 2

Biskup nebo kněz nebo jáhen nesmí odvrhnouti od sebe svoji manželku pod záminkou zbožnosti. Zavrhne-li ji však, budiž zbaven úřadu (suspendován) a bude-li nepovolným, budiž zbaven duchovenské hodnosti. Výklad: Vypovězení manželky se zakazuje duchovním osobám, jak praví Zonar, neboť takový čin mohl by být pokládán za znesvěcení manželství. Avšak, zřeknutí se manželství, jak to činí biskupové, jest zachování zvyků prvotních křesťanů. Odchylky od tohoto zvyku byly zjištěny šestým všeobecným sněmem jen u některých afrických církví, avšak byly ihned zakázány 12. pravidlem.

 

Pravidlo 6. 3

Biskup nebo kněz nebo jáhen nesmí na sebe přebírat světský úřad, jinak budiž zbaven duchovenské hodnosti.

 

Pravidlo 7. 4

Bude-li biskup nebo kněz nebo jáhen oslavovati svatý den Paschy před jarní rovnodenností t.j. současně se Židy, budiž zbaven duchovenské hodnosti.

 

Pravidlo 8. 5

Nezúčastní-li se biskup nebo kněz nebo jáhen, nebo některý ze sloužících osob přijímání při předkládání darů, musí se ospravedlniti. V případě odůvodnění budiž zprostěn viny. V případě, že vysvětlení nepodá, budiž zbaven funkce, jelikož svým zaviněním přivodil škodu lidu a uvalil nedůvěru na osobu vykonávající předložení darů, jako by toto nesprávně vykonávala.

 

Pravidlo 9.

Všechny věřící, kteří přicházejí do chrámu pouze poslouchat Písmo, avšak nezůstávají na modlitbách a na svatém přijímání do konce, je nutno vyloučiti ze svatého přijímání jakožto osoby, které v chrámu působí nepořádek.

 

Pravidlo 10. 6

Bude-li se někdo modliti spolu s osobou vyloučeného ze svatého přijímání, třeba jen doma, budiž i sám vyloučen.

 

Pravidlo 11. 7

Bude-li se někdo z příslušníků kleru modliti s osobou z kleru vyvrženou, budiž i sám zbaven hodnosti.

 

Pravidlo 12. 8

Přesídlí-li někdo z klery nebo z laiků, který byl suspendován, případně vyloučen ze svatého přijímání, nebo ten, který nebyl hoden přijetí do kleru a bude-li přijat v jiném městě bez doporučujícího dopisu: budiž zbaven úřadu případně vyloučen jak přijatý tak i onen, který jej přijal.


Pravidlo 13. 9

V pádu, že se jednalo o suspendovaného, případně vyloučeného, budiž mu prodloužena doba suspense případně vyloučení jakožto osobě, která obelhala a oklamala církev Boží.

 

Pravidlo 14.

Biskupovi není dovoleno, aby opustil svoji eparochii a přešel do jiné, i kdyby ho k tomu mnozí přemlouvali, není-li vážného důvodu, aby tak učinil, jako na příklad naděje, že přinese svým zbožným slovem větší užitek věřícím tam žijícím. Nemůže však tak učiniti jen o své vůli, nýbrž na základě rozhodnutí více biskupů a po naléhavé žádosti.

 

Pravidlo 15.

Zanechá-li kněz nebo jáhen nebo vůbec někdo z kleru svoji eparchii a přejde do jiné, a po úplném přesídlení bude tam bydliti bez svolení svého biskupa: zakazuje se mu konati nadále bohoslužby, zvláště neuposlechne-li svého biskupa, který jej vyzval k návratu. Setrvá-li nadále v tomto nedůstojném chování: budiž tam ponechán v obecenství pouze jako laik.

 

Pravidlo 16. 10

V případě, že biskup, u něhož takoví pobývají, nedodrží ustanovený zákaz bohoslužeb a přijme takové osoby za členy kleru: budiž zbaven úřadu jakožto učitel nepořádku.

 

Pravidlo 17.

Kdo po svatém křtu byl dvakráte ženat, nebo měl družku, nemůže býti ani biskupem, ani knězem, ani jáhnem, ani vůbec ve stavu duchovních osob.

 

Pravidlo 18.

Ten, kdo si vzal za manželku vdovu nebo rozvedenou, nebo hříšnou ženu, nebo otrokyni či herečku, nemůže býti biskupem, ani knězem, ani jáhnem, ani vůbec ve stavu duchovních osob.

 

Pravidlo 19. 11

 

Ten, kdo měl za manželku dvě sestry za sebou, nebo neteř, nemůže být přijat do kleru. Výklad: Toto apoštolské pravidlo je ustanoveno pro ty, kteří vstoupili do takového manželství ještě jako nevěřící a zůstali v tomto nezákonném soužití nějakou dobu ještě i po křtu. Ti, kteří po křtu nezůstali nadále v takovém manželském soužití, mohou podle 5. pravidla sv. Theofila Alexandrijského zůstati v kleru, jelikož hřích jejich pohanského života byl očistěn svatým křtem.

 

Pravidlo 20. 12

Kdo z kleru se stane ručitelem za někoho, budiž zbaven hodnosti.

 

Pravidlo 21.

Kleštěnec, který se jím stal lidským násilím, nebo byl zbaven mužství v době pronásledování, nebo se takovým již narodil, jeli hoden, může se státi biskupem.

 

Pravidlo 22.

Ten, kdo sám sebe vykleštil, nebudiž přijat do kleru, neboť je sebevrahem a nepřítel Božího stvoření.

 

Pravidlo 23.

Vykleští-li někdo z kleru sám sebe, budiž zbaven hodnosti, neboť jest svým vlastním vrahem.

 

Pravidlo 24.

Laik, který sám sobe vykleští, budiž vyloučen na tři roky z účasti na svátostech, neboť ublížil svému životu.

 

Pravidlo 25. 13

Biskup nebo kněz nebo jáhen, který byl usvědčen ze smilstva nebo z křivé přísahy či z krádeže, budiž zbaven duchovenské hodnosti, nikoliv však vyloučen z církevního obecenství. Neboť Písmo praví, že "nebude dvojího souzení" (Naum 1,9). Totéž se týká i ostatních duchovních osob.

 

Pravidlo 26.

Nařizujeme, že z těch, kteří vstoupili do kleru svobodní, mohou vstoupiti do stavu manželského jen žalmisté a zpěváci.

 

Pravidlo 27.

Nařizujeme, aby byl zbaven duchovenské hodnosti biskup, kněz nebo jáhen, který bije věřící, jež zhřešili, nebo nevěřící, kteří urazili, aby tím zastrašoval, jelikož v žádném případě nás tomu Pán neučil: naopak sám, když dostával rány - nevracel je, když mu zlořečili, nezlořečil jim, trpěl a nevyhrožoval. (1.Petr. 2,23).

 

Pravidlo 28.

Opováží-li se biskup nebo kněz nebo jáhen, který byl za dokázané viny spravedlivě zbaven své hodnosti, konati služby dříve mu svěřené, budiž úplně vyobcován z církve.

 

Pravidlo 29.

V případě, že biskup nebo kněz nebo jáhen dosáhnou své hodnosti úplatkem, budiž zbaven hodnosti jak sám, tak i onen, který jej ustanovil, a vyloučen vůbec z církve, jakožto Šimon-kouzelník mnou Petrem (v některých rukopisech: jakožto Šimon kouzelník Petrem.

 

Pravidlo 30. 14

Využije-li některý biskup světských hodnostářů k tomu, aby jejich přispěním dosáhl biskupské moci v církvi: budiž zbaven hodnosti a vyobcován z církve a všichni, kteří se s ním budou stýkat.

 

Pravidlo 31. 15

Opovrhne-li některý kněz vlastním biskupem a odděleně koná bohoslužby, a zřídí jiný oltář a při tom neusvědčí u soudu biskupa v ničem, co odporuje zbožnosti a pravdě: budiž zbaven hodnosti jakožto vládychtivý, poněvadž se stal uchvatitelem moci. Buďtež také zbaveni hodnosti ti ostatní z kleru, kteří se k němu připojili. Laici buďtež vyloučeni s církevního obecenství. Toto budiž učiněno po prvním, druhém a třetím napomenutí biskupem.

 

Pravidlo 32.

Bude-li některý kněz nebo jáhen biskupem zbaven úřadu, nepřísluší mu, aby byl přijat do služeb jinde a jiným, než tím, kterým byl zbaven úřadu, vyjímaje případ, kdy biskup, který suspensi provedl, zemřel.

 

Pravidlo 33. 16

Žádný s cizích biskupů, nebo kněží nebo jáhnů nesmí být přijímán bez doporučujícího listu. Když tento předloží, musí se o nich pečlivě souditi: v případě, že to budou hlasatelé zbožnosti - buďtež přijati; v opačném případě poskytne se jim čeho je jim zapotřebí, ale do obecenství se nevezmou, jelikož často dochází k podvodu.

 

Pravidlo 34.

Biskupové každého národa musí míti svého prvního biskupa a uznávati jej jakožto hlavu a nesmí ničeho podnikati, co ty přesahovalo jejich pravomoc bez jeho schválení; ale každý se musí starati o svou eparchii a místa, která k ní patří. Avšak ani první biskup nemá ničeho činiti bez vědomí ostatních biskupů, neboť jedině tak může být jednota a proslaven Bůh skrze Pána, ve svatém Duchu, Otec a Syn a svatý Duch.

 

Pravidlo 35.

Nechť se biskup neodvažuje konati rukopoložení Mimo hranice své eparchie a v městech a vesnicích, které nejsou jemu podřízeny. Bude-li usvědčen, že tak učinil bez souhlasu těch, kteří mají pravomoc nad těmito městy a vesnicemi, budiž zbaven hodnosti jak on, tak i všechny osoby jím posvěcené.

 

Pravidlo 36. 17

Bude-li některý biskup ustanoven a neujme-li se služby a péče o jemu svěřené věřící, budiž zbaven úřadu potud, pokud se neujme úřadu. Rovněž tak kněz a jáhen. Půjde-li však na místo určení a nebude-li přijat nikoliv vlastní vinou, ale zabrání-li mu v tom zášť tamních věřících, zůstane biskupem, ale kler tohoto města budiž zbaven úřadu, neboť neuměl poučiti nepokorné věřící.

 

Pravidlo 37.

Dvakráte do roka budiž svoláván sněm biskupů, na němž tito budou mezi sebou rokovati o dogmatech zbožnosti a řešiti vzniklé církevní nesrovnalosti. Stane se tak po prvé ve čtvrtém týdnu Padesátnice a po druhé dne 12. října. Výklad: Později byla určena jiná data pro konání sněmů vzhledem ke zvláštním důvodům, Viz První všeobecný sněm, pravidlo 5, Šestý všeobecný sněm, pravidlo 8.

 

Pravidlo 38. 18

Biskup musí pečovati o všechny církevní záležitosti a tyto spravovati pamětliv toho, že Bůh dozírá na něho. Není však přípustno, aby něco náležejícího Bohu sobě přivlastňoval nebo daroval svým příbuzným. Jsou-li tito chudí, postará se o ně jako o chudé, avšak pod touto záminkou nesmí zanikati majetek církve.

 

Pravidlo 39. 19

Kněží a jáhni nesmějí činiti nic bez vědomí biskupa, neboť jemu jsou svěřeni lidé Páně, a on bude odpovídati za jejich duše.

 

Pravidlo 40. 20

Budiž jasně znám vlastní majetek biskupa (má-li jaký) a jasně znám majetek Páně, aby biskup, kdyby umíral, měl možnost ponechati vlastní majetek komu chce a jak chce, aby pod záminkou záměny s církevním majetkem nebyl utracen majetek biskupa, který možná má ženu a děti, příbuzné nebo služebníky. Je nutno před Bohem a lidmi, aby církev neutrpěla nějaké škody následkem toho, že není znám majetek biskupa a naopak, aby biskup nebo jeho příbuzní neutrpěli tím, že majetek jim bude odňat pro církev, nebo aby jeho bližší nepřišli do soudního sporu, čímž by byla jeho smrt vydána špatné pověsti.

 

Pravidlo 41. 21

Nařizujeme, aby biskup měl moc nad církevním majetkem. Jsou-li mu svěřené drahocenné lidské duše, tím spíše je mu svěřena péče o peníze, aby s nimi mohl nakládati dle své moci a pomáhati s veškerou zbožností a bázní Boží potřebným, prostřednictvím kněží a jáhnů. Rovněž (bude-li toho zapotřebí) aby si mohl i sám bráti na svoje nezbytné potřeby a potřeby svých bratří, kterým je třeba poskytnouti pohostinství, aby netrpěli v žádném směru nedostatkem, neboť zákon Boží ustanovil, aby sloužící oltáři se z oltáře nasycovali; ani vojín nepozdvihne zbraň proti nepříteli svému na svůj náklad.

 

Pravidlo 42. 22

Biskup nebo kněz nebo jáhen, který se oddává hře nebo opilství musí toho zanechati, jinak budiž zbaven hodnosti.

 

Pravidlo 43.

Podjáhen nebo žalmista či zpěvák, který činí podobně, musí toho rovněž zanechati nebo bude zbaven úřadu. Stejně tak i laici budou vyloučeni ze svatého přijímání.

 

Pravidlo 44. 23

Biskup nebo kněz nebo jáhen, který vyžaduje úroky od dlužníků, nesmí tak činiti, jinak budiž zbaven hodnosti.

 

Pravidlo 45.

Biskup nebo kněz nebo jáhen, který se s kacíři třeba jen modlí, budiž zbaven úřadu. Dovolí-li jim vykonávati služby náležející duchovním, budiž zbaven hodnosti.

 

Pravidlo 46. 24

Nařizujeme, aby byl zbaven hodnosti biskup nebo kněz, který uzná křest nebo oběť kacířů. "Jaké srovnání Krista s Beliálem?" Aneb jaký díl věrnému z nevěrným, (2.Korint. 6,15). Výklad: Toto apoštolské pravidlo se vztahuje na kacíře z dob apoštolů kteří zlehčovali hlavní dogmata o Bohu Otci a Synu a svatém Duchu a o vtělení Syna Božího. O jiných kacířích mluví další ustanovení v následujících pravidlech: viz Druhý všeobecný sněm pravidlo 1 , Laodik. prav. 7. a 8. , Šestý všeobecný sněm 95. , Basil Veliký 47 .

 

Pravidlo 47. 25

Biskup nebo kněz, který znovu pokřtí pokřtěného již pravým křtem nebo který nepokřtí zneuctěného křtem od nevěrných; budiž zbaven hodnosti, neboť se posmíval křtu a smrti Páně a nerozlišoval kněze pravé od nepravých.

 

Pravidlo 48. 26

Vypudí-li některý laik svoji manželku a vezme-li si jinou, nebo od jiného propuštěnou: budiž vyloučen ze svatého přijímání.

 

Pravidlo 49.

Nekřtí-li biskup nebo kněz podle ustanovení Páně ve jménu Otce, Syna i svatého Ducha, ale ve jménu tří věčných, nebo ve jménu tří synů, nebo tří utěšitelů, budiž zbaven hodnosti.

 

Pravidlo 50.

Nevykoná-li biskup nebo kněz třikráte ponoření při jedné a téže svátosti křtu, ale jen jedno ponoření, jež znázorňuje smrt Páně, budiž zbaven hodnosti, jelikož neřekl Pán: V mou smrt křtěte - ale "jdouce, učte všechny národy, křtíce je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého." (Mat. 28,19).

 

Pravidlo 51. 27

Odřekne-li se některý biskup nebo kněz nebo jáhen nebo jiná duchovní osoba manželství nebo masa či vína, nikoliv ze zdrženlivosti, ale z pohrdání, zapomenuv, že všechno, co bylo stvořeno, je dobré a že Bůh stvořil člověka mužem a ženou, a hanobili takto stvoření, musí se buď polepšiti nebo bude zbaven duchovenské hodnosti a vyobcován z církve. Stejně tak i laik.

 

Pravidlo 52.

Nepřijme-li biskup nebo kněz člověka od hříchu se odvracejícího, ale zavrhne-li jej, budiž zbaven duchovenské hodnosti. Tím zarmucuje Krista, který pravil: "Jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím." (Lukáš 15,7).

 

Pravidlo 53.

Nepožívá-li biskup nebo kněz nebo jáhen ve dny sváteční masa, vína a to z pohrdání a nikoliv ze zdrženlivosti, budiž zbaven hodnosti, jelikož umlčel vlastní svědomí a je příčinou pohoršení druhých.

 

Pravidlo 54. 28

 

Bude-li někdo z kleru přistižen, že se stravuje v krčmě: budiž zbaven úřadu, vyjímaje případ cestování, kdy je nucen pobývati v hostinci.

 

Pravidlo 55. 29

Urazí-li někdo z kleru biskupa, budiž zbaven hodnosti. "Knížeti lidu svého nebudeš zlořečiti". (Skut. 23,5).

 

Pravidlo 56. 30

Urazí-li někdo z kleru kněze nebo jáhna, budiž zbaven úřadu.

 

Pravidlo 57.

Vysmívá-li se někdo z kleru chromému nebo hluchému, slepci nebo na nohy nemocnému, budiž zbaven úřadu. Rovněž tak i laik budiž vyloučen ze svatého přijímání.

 

Pravidlo 58.

Biskup nebo kněz, který zanedbává kler nebo věřící a neučí je zbožnosti, budiž zbaven úřadu. Setrvá-li v této bezstarostnosti a lenosti, budiž zbaven hodnosti.

 

Pravidlo 59. 31

Neposkytne-li biskup nebo kněz nebo jáhen nutné pomoci potřebnému z kleru: budiž zbaven úřadu. Činí-li tak stále, budiž zbaven hodnosti, jakožto vrah bratra svého.

 

Pravidlo 60. 32

Kdo hlásá v chrámu z knih kacířů jako z knih svatých ke škodě lidu a kleru, budiž zbaven hodnosti.

 

Pravidlo 61.

Bude-li někdo z věřících nařčen z cizoložství nebo ze smilstva nebo z nějakého jiného zakázaného činu, a bude-li mu to prokázáno, nebudiž přijat do kleru.

 

Pravidlo 62. 33

Když se někdo z kleru zřekne jména Kristova z lidského strachu před Židem nebo Řekem, nebo kacířem: budiž vyobcován z církve. Zřekne-li se jména služebníka církve: budiž zbaven hodnosti. Bude-li se káti; budiž přijat jako laik.

 

Pravidlo 63.

Bude-li biskup nebo kněz nebo jáhen nebo vůbec někdo z duchovních osob jísti krev nebo maso zvířat zadávených zvěří, nebo zdechlinu, budiž zbaven hodnosti, neboť toto zákon zakázal. (Skut. 15,29). Učiní-li to laik, budiž vyloučen ze sv. přijímání.

 

Pravidlo 64. 34

Bude-li někdo z kleru přistižen, že se postí v den Páně, nebo v sobotu, vyjma jedině (Velké) soboty; budiž zbaven hodnosti. Bude-li to laik, budiž vyloučen ze sv. přijímání. Výklad: O nedělích a sobotách povoluje bohoslužebný řád požívání vína, oleje a pokrmů po liturgii, namísto toho, aby se nepožívalo potravin tři čtvrtiny dne.

 

Pravidlo 65.

Vejde-li duchovní nebo laik do synagogy židovské nebo kacířské, aby se modlil: budiž zbaven duchovní hodnosti a laik vyloučen ze svatého přijímání.

 

Pravidlo 66. 35

Udeří-li někdo z duchovních v hádce a jedinou ranou zabije: budiž zbaven hodnosti za svoji prchlivost. Učiní-li tak laik, budiž vyloučen ze svatého přijímání.

 

Pravidlo 67.

Znásilní-li někdo nezasnoubenou dívku, budiž vyloučen ze svatého přijímání. Nelze mu dovoliti, aby se oženil s jinou, ale musí si podržeti tu, kterou si takto vyvolil, třeba by byla chudá.

 

Pravidlo 68. 36

Přijme-li některý biskup nebo kněz nebo jáhen od kohokoliv druhé rukopoložení (svěcení), budiž zbaven duchovní hodnosti jak on, tak i ten, kdo rukopoložení (svěcení) vykonal. Toto se nevztahuje na případ, kdy bude věrohodně prokázáno, že první rukopoložení (svěcení) se stalo od kacířů, poněvadž pokřtění nebo vysvěcení od těchto nemohou býti věřícími ani služebníky církve.

 

Pravidlo 69.

Nepostí-li se některý biskup, nebo kněz, nebo jáhen, nebo podjáhen, nebo žalmista, nebo kantor, nebo zpěvák ve svatý půst před paschou nebo ve středu nebo v pátek, mimo případ tělesné nemoci, budiž duchovní zbaven hodnosti. Bude-li to laik, budiž vyloučen ze svatého přijímání.

 

Pravidlo 70.

Postí-li se některý biskup, nebo kněz, nebo jáhen nebo vůbec někdo z příslušníků kleru spolu se Židy, nebo drží-li spolu s nimi svátky nebo přijímá od nich jejich sváteční dary, jako macesy nebo podobné, budiž zbaven své hodnosti. Bude-li to laik, budiž vyloučen ze svatého přijímání.

 

Pravidlo 71.

Donese-li někdo z věřících olej do pohanské modlitebny nebo do židovské synagogy v době jejich svátků, nebo rozsvítí-li svíci, budiž vyloučen s církevního obecenství.

 

Pravidlo 72. 37

Odcizí-li někdo z duchovenstva nebo laik ze svatého chrámu vosk nebo olej, budiž vyloučen z církevního obecenství a dá pětinásobek k tomu co vzal.

 

Pravidlo 73.

Žádný si nesmí přivlastniti pro vlastní potřebu zlaté nebo stříbrné posvěcené nádoby nebo závěs, jelikož toto jest nezákonné. Kdo bude přistižen, budiž potrestán vyloučením z církevního obecenství.

 

Pravidlo 74.

Biskup, který byl věrohodnými lidmi z čehokoliv obviněn, budiž předvolán před biskupy. Dostaví-li se a přizná, nebo bude usvědčen, budiž určena epithimie. Neuposlechne-li předvolání, budiž znovu předvolán dvěma biskupy k němu poslanými. Neuposlechne-li ani v tomto případě, budiž předvolán po třetí dvěma biskupy k němu poslanými. Bude-li přehlížeti i toto a nedostaví-li se, vyřkne sněm své rozhodnutí o něm podle vlastní úvahy, aby se nedomníval, že bude míti výhodu, vyhýbá-li se soudu.

 

Pravidlo 75.

Nebudiž brán kacíř za svědka proti biskupovi, nepostačí však ani jeden věřící, neboť v ústech dvou nebo tří svědků bude pevně státi každé slovo. (Mat. 18,16).

 

Pravidlo 76.

Nepřísluší biskupovi ustanoviti biskupem kohokoliv, jen aby se zavděčil bratru, synovi nebo jinému příbuznému. Neboť není správné činiti následníků biskupství a přinášeti vlastnictví Boží jako dar lidského stranictví a Církev Boží nesmí býti stavěna pod moc dědiců. Učiní-li tak někdo, budiž toto ustanovení neúčinným a on sám budiž zbaven úřadu.

 

Pravidlo 77.

Kdo nemá oka, nebo trpí vadou noh, ale jest hoden býti biskupem, budiž jím. Neboť tělesný nedostatek jej neposkvrňuje, ale skvrna duševní.

 

Pravidlo 78.

Hluchý nebo slepý však nebudiž biskupem. Ne proto, že by byl poskvrněn, ale aby nebylo překážek ve věcech církevních.

 

Pravidlo 79. 38

Duševně chorý nebudiž přijat do kleru, a ani s věřícími se nemá modliti. Vyléčí-li se, budiž přijat mezi věřící a bude-li hoden, i do kleru.

 

Pravidlo 80.

Kdo přešel z života pohanského a byl pokřtěn, nebo kdo se právě odvrátil od hříšného způsobu života, nebudiž povýšen ihned na biskupa, ježto není správné, aby nezkušený byl učitelem druhých, mimo případ stane-li se tak milostí Boží.

 

Pravidlo 81. 39

Pravili jsme, že nepřísluší biskupovi nebo knězi zabývati se správou světskou, nýbrž má býti neustále ve věcech církevních. Budiž přesvědčen, aby onoho nečinil aneb budiž zbaven hodnosti, ježto žádný nemůže dvěma pánům sloužiti dle přikázání Páně. (Mat. 5,24).

 

Pravidlo 82. 40

Nedovolujeme přijímati otroky do kleru bez souhlasu jejich hospodářů, aby nedocházelo k roztrpčení těchto, ježto z toho povstávají zmatky v domech. Bude-li otrok hoden přijetí do kleru, jakým byl i náš Onesim, a hospodáři k tomu svolí propustivše jej z domu, budiž přijat.

 

Pravidlo 83.

Biskup nebo kněz nebo jáhen, který má vojenské povolání a chce vykonávati obé, to jest římské velení i kněžský úřad, budiž zbaven duchovní hodnosti, ježto co je císařovo-císaři a co Božího-Bohu. (Mat. 22,21).

 

Pravidlo 84. 41

Urazí-li někdo nespravedlivě krále nebo knížete, budiž potrestán. Duchovní budiž zbaven hodnosti, laik budiž vyloučen se svatého přijímání.

 

Pravidlo 85.

Vy všichni, duchovní a věřící, čtěte a za svaté považujte tyto knihy Starého zákona: Pět Mojžíšových (Stvoření, Východ, Levitská, Čísel a Obnovených zákonů), jedna Jozue, syna Nun, jedna Soudců, jedna Ruth, čtyři Královské, dvě Paralipomenon (t.j. pozůstatků Knihy Dnů), dvě Ezdrášovy, jedna Esther, tři Makabejské, jedna Jobova, jedna Žalmů, tři Šalamounovy (Přísloví, Kazatel a Píseň Písní), Dvanácti proroků, jedna Isaiáše, jedna Jeremiáše, jedna Ezechiele, jedna Daniele. Budiž vám nadto připomenuto, aby se vaši mladí učili moudrosti učeného Siracha. Dále jsou naše knihy Nového zákona: čtyři Evangelia: Matouše, Marka, Lukáše a Jana, čtrnáct epištol Pavla, dvě epištoly Petra tři epištoly Jana, jedna epištola Jakuba, jedna epištola Judy, dvě epištoly Klimenta. Dále nařízení pro vás biskupy ode mne Klimenta v osmi knihách (které nelze uveřejňovati pro všechny, protože obsahují tajemství) a Skutky naše apoštolské. Pozn.: Ohledně apoštolských nařízení sepsaných Klimentem, doba a Prozřetelnost Boží ukázaly na nutnost nového pravidla, jímž jest druhé pravidlo šestého všeobecného sněmu. O posvátných a pro církevní čtení určených knihách jednají ještě tato pravidla: 60 laodicejského sněmu, 33 karthagenského, 39. sváteční poselství sv. Athanasije, výroky. sv. Řehoře Bohoslovce a sv. Amfilochije.

 

Poznámky:

Poznámka 1 Prav. 4. - prvotiny úrody v prvních dobách křesťanství byly jediným pramenem příjmů pro kněze. 

 

Poznámka 2: Prav. 5. - V apoštolské době někteří duchovní osoby považovaly manželství za nečisté a rozváděly se od svých žen. 

Poznámka 3: Prav. 6. - Je zakázáno duchovním osobám, aby vykonávaly světské záležitosti, obchod, bankovnictví, prodej vína atd. 

Poznámka 4: Prav. 7. - Pohnutkou k vydání pravidla byli judaističtí křesťané, kteří světili Paschu společně se Židy 14. Nisanu. 

Poznámka 5: Prav. 8. - V době pronásledování některé duchovní osoby se zdržovaly sv. přijímání z bázně před pronásledováním, jež bylo napraveno hlavně proti duchovním osobám. 

Poznámka 6: Prav. 10. - Vyloučení zbavovalo křesťana členství v církvi a práv navštěvovat bohoslužby. 

Poznámka 7: Prav. 11. - Vyvržený klerik (duchovní osoba: biskup, kněz nebo jáhen) byl zbavován duchovní hodnosti, a stal se laikem. 

Poznámka 8: Prav. 12. - Doporučující dopis dával biskup knězi nebo jáhnu při odchodu do jiné eparchie. 

Poznámka 9: Prav. 13. - Toto pravidlo je pokračováním 12. pravidla a týká se dočasně suspendovaného a jeho přechodu do jiné eparchie. 

Poznámka 10: Prav. 16. - Je pokračováním pravidla patnáctého. 

Poznámka 11: Prav. 19. - Kdo byl ženat s dvěma sestrami, napřed z jednou, pak s druhou, nemůže být v duchovní hodnosti. 

Poznámka 12: Prav. 20. - Kdo před soudem dával záruku za někoho ze zištnosti, nemůže být v duchovní hodnosti. 

Poznámka 13: Prav. 25. - Klerik (duchovní osoba: biskup, kněz, jáhen) je zbavován hodnosti za smilstvo, křivopřísažnictví a krádež, zůstává však křesťanem. Totéž se vztahuje i na nižší kleriky: podjáhena a žalmistu. 

Poznámka 14: Prav. 30. - Když se duchovní obrátí k světským úřadům o spolupůsobení pro získání biskupství, zbavuje se hodnosti a členství v církvi. 

Poznámka 15: Prav. 31. - Když se kněz svévolně oddělí od biskupa a založí novou církevní obec, a počne v ní sloužiti, nezávisle na svém biskupovi, zbavuje se jak hodnosti, tak členství v církvi, přestává být knězem a křesťanem. 

Poznámka 16: Prav. 33. - Toto pravidlo se vztahuje na bludaře gnostiky, kteří vstupovali do křesťanské církve a pokračovali ve své nepřátelské akci proti křesťanům. Bylo zapotřebí dáti jim doporučující list na cestu a pro život. 

Poznámka 17: Prav. 36. - Biskupa volil lid, potom sbor biskupů zkoumal 

Poznámka 18: Prav. 38. - Biskup se zabýval rozdělováním darů, jež věřící dávali dobrovolně církvi; pravidlo toto zakazuje biskupovi, aby si cokoliv přisvojoval pro sebe, nebo pro své příbuzné z církevního jmění. 

Poznámka 19: Prav. 39. - Zakazuje knězi a jáhnu svévoli v záležitostech správy církevního majetku. 

Poznámka 20: Prav. 40. - Dává biskupu právo míti vlastní majetek. "Majetek Páně je církevní majetek." 

Poznámka 21: Prav. 41. - Biskup je povinen osobně spravovat církevní majetek, t.j. dobrovolné obětiny. 

Poznámka 22: Prav. 42. - Pod hrou jest chápati hazardní hry, karty. 

Poznámka 23: Prav. 44. - Zakazuje půjčovati na úrok. 

Poznámka 24: Prav. 46. - Bludaři nemají ani řádného křtu ani řádné liturgie. 

Poznámka 25: Prav. 47. - Nevěrní jsou různí bludaři (Mikulášenci, simonisté, gnostici). 

Poznámka 26: Prav. 48. - Zakazuje křesťanu, aby z vlastní svévole vypuzoval zákonitou manželku a vzal si ženu, propuštěnou od druhého muže proti zákonu. 

Poznámka 27: Prav. 51. - Pravidlo toto bylo vydáno Proti bludařům, to jest lživým učitelům, kteří považovali za hřích manželství, jezení masa a pití vína. 

Poznámka 28: Prav. 54. - Zakazuje duchovním osobám navštěvovat hostince, neboť se v nich prodává víno, lidé se opíjejí a páší různé nepravosti. 

Poznámka 29: Prav. 55. - Kdo urazí biskupa, zbavuje se posvátné hodnosti. 

Poznámka 30: Prav. 56. - Pod klerikem jest chápati církevní služebníky: podjáhna, žalmistu, zpěváka, čili t.zv. nižší kleriky. 

Poznámka 31: Prav. 59. - Předpisuje, aby kněz a biskup pomáhali hmotně potřebným klerikům, t.j. podjáhnovi, jáhnovi a žalmistovi. 

Poznámka 32: Prav. 60. - Zakazuje rozšiřovat nečisté knihy, to jest apokryfní nebo lživé, bludařské knihy; na př.: evangelium Judovo, evangelium Egypťanů. 

Poznámka 33: Prav. 62. - Kdo z duchovních osob se zřekne křesťanství, vylučuje se z členství v církvi, kdo se zřekne duchovní hodnosti, zbavuje se duchovní hodnosti. 

Poznámka 34: Prav. 64. - Zakazuje půst v den Páně, to jest v neděli a v sobotu. Sobotu křesťané ctili jako den radosti - Stvoření světa, neděli jako den Kristova vzkříšení. Zde Pod půstem jest chápati přísný půst, tak zvané suché jídlo, čili požívání chleba a vody. 

Poznámka 35: Prav. 66. - Duchovní osoby, které spáchaly vraždu, zbavují se hodnosti a laik se zbavuje účasti na svatém přijímání. 

Poznámka 36: Prav. 68. - Kdo byl bludaři pokřtěn nebo rukopoložen, nemůže být ani křesťanem, ani v duchovní hodnosti. 

Poznámka 37: Prav. 72. - Zakazuje bráti z církve vosk nebo olej, neboť tyto předměty byly Bohu zasvěceny a jimi se posvěcovaly chrámy. 

Poznámka 38: Prav. 79. - Muž posedlý čili duševně chorý, nemůže být v duchovní hodnosti. 

Poznámka 39: Prav. 81. - Bylo vydáno ještě v době pohanství a pohanští úředníci dohlíželi na chrámy a svátky pohanské. 

Poznámka 40: Prav. 82. - Tohoto pravidla se nepoužívá v církevní praxi. 

Poznámka 41: Prav. 84. - Rovněž není používáno v církevní praxi.